Od půldecky ke čtvrtlitru 2018

Tak a je to opět za námi, další ročník "půldecek" se snad povedl. Pro letošní rok jsem poprosil kamarády, aby se k letošnímu ročníku vyjádřili oni. Pokud se chcete vyjádřit i Vy, rád Váš názor - pokud bude positivní :-) zveřejním.

 

Letošní půldecky očima Janky:

 

Tak. A další ročník Půldeckového závodu je za námi. Stručně shrnuto – den se z mého pohledu velice vydařil, počasí nám přálo, pořadatelé a (snad i) účastníci byli spokojeni, žaludky jsme také uspokojili, naše motorové krásky jsme lehce protáhli a dokonce i nějaké ceny se rozdaly. Máte-li chuť, pojďte se se mnou nyní vydat lehkým přehledem celého dne z mého pohledu…

 

Závod začal, jako každý rok, v srdci Českého ráje, tedy na jeho náměstí. Dne 23. 6. 2018 v 8 hodin ráno jsme se (my pořadatelé) začali sjíždět na místě srazu, abychom rozestavili startovací stanoviště, neboli místo, kde se závodníci za chvíli měli zapisovat k účasti v závodu. Také jsme pro ně přichystali drobné občerstvení, aby se mohli jak zahřát, tak před závodem dostatečně doplnit energii. To nakonec přišlo vhod i pořadatelům 

Než jsme se stihli pořádně občerstvit, už se začali objevovat první závodníci. Ti se postupně sjížděli až do startu, který se konal v 9:30 hodin.

Po rychlém zápisu do závodu jsme začali obdivovat jejich stroje a zahájily se první strategické debaty. Mimo jiné padlo pár dotazů na akci, která se v brzké době uskuteční právě zde, na Náměstí Českého ráje. Jedná se o DGR, nebo-li Distinguished gentlemans ride, což je celosvětová akce na podporu mužského zdraví a vzhledem k tomu, že jak motorky, tak lidské zdraví je nám velice blízké, tak se Michal rozhodl letos tuto akci dostat právě do Českého ráje.

Pokud byste měli zájem o více informací, tak klikněte zde: http://www.gentlemansride.com nebo najdete i zde - na našem webu.

 

Vraťme se ale nyní k sobotnímu ránu, kdy už byli první závodníci na startovní pozici, připraveni vyjíždět a prát se s prvními úkoly.

Po startu se podle popisu měli závodníci dostat na první stanoviště, kde na ně již čekali Michal a Ivča s bludištěm.

Fotka bludiště

Dostat kuličku na světlo se podařilo v podstatě všem, některým to trvalo však déle než jiným. A následně již mohli vyrážet vstříc dalším dobrodružstvím. A že druhé stanoviště bylo …

...díky Pavlovi.

Na třetí stanoviště vedla nejdelší etapa, poprali se s ní ale všichni s přehledem. Zde na závodníky číhal Petr s krátkým testem.

Na 4. stanoviště vedla – podle nás – nejkrásnější etapa, pod hradem Trosky, kolem malebných rybníků až za Hrubou skálu. Zde se mohli se mnou závodníci trochu protáhnout a zacvičit si. Některým jsem za to, ač nerada, připsala trestné body. 

 

Dalšímu, pátému stanovišti vévodil Filip, kterého tak zaujaly stroje a odpovědi závodníků, že úplně zapomněl fotit. A odesílal závodníky již vstříc cíli, kde na ně čekalo malé uvítání všech tří Michalů, testu, jízdy zručnosti a oběda.

V cíli doplnili energii nejen závodníci, ale i pořadatelé, protože začalo veliké počítání a hodnocení výsledků. Výherce může být vždy jenom jeden, ale díky sponzorům jsme mohli ocenit každého, kdo se závodu zúčastnil.

 

Nejúspěšnější závodníci pak dostali i medaile a ihned jsme je společně zvěčnili na naše stránky.

 

Po vyhlášení vítězů jsme ještě obdivovali všechny zúčastnivší stroje. 

Za sebe myslím, že se celý den velice vydařil a troufám si tvrdit (a tak nějak doufám), že na všech stranách zavládla spokojenost. Vždy je bezesporu co vylepšovat, ale myslím, že na příští ročník jsme si to poměrně tím letošním zkomplikovali. Ale my zase něco vymyslíme! To se nebojte ;)

Každopádně ze své strany bych chtěla poděkovat všem účastníkům, bez kterých by se závod nemohl uskutečnit. Velikánské poděkování patří Michalovi, který jako každý rok dal celému závodu veškeré své nadšení a spoustu volného času, aby spolu  s našimi přáteli vymyslel, naplánoval a vytvořil tento parádní den. Nemalé poděkování patří Kristince, díky které jsme se ráno neuvěřitelně dobře nadlábli, ale která bohužel nemohla přijet. Ještě jednou díky všem a budu se těšit na příští ročník, který jistě bude minimálně tak dobrý, jako ten letošní.

Na závěr ještě dodávám společnou fotografii.

 

 

Letošní půldecky očima Pavla

Je sobota, brzo ráno a přestože mám problémy s každodenním brzkým vstáváním do práce, dnes je to o něčem jiném. Myšlenka na konání 6. ročníku půldecek a cesta do Turnova na svojí nejstarší motorce- Jawě 350, kterou jsem oprášil po bezmála 10 letech stání v garáži, mě bez problémů zvedla z postele. Rychlá snídaně a ranní pokouření na balkoně v sice chladnějším klimatu, ale s prosvítajícím sluncem jen dokreslilo moje těšení se. Po asi půl hodině už vytláčím Jawu na dvůr, pak tři prošlápnutí na sytič, zasunout „klíč“ a rázem modrý dým sytí čerstvý ranní vzduch a předznamenává dobře strávený den.

 

Abych stihnul přijet do Turnova na náměstí včas, volím kompromis. Rozhoduju se sice trochu potrápit Jawu, ale zároveň potěšit ostatní účastníky silničního provozu hned několika smysly a jedu po dálnici. Za hodinu jsem dorazil na náměstí v Turnově, kde byli zatím oba hlavní organizátoři akce začínající s přípravou startovního a registračního stanoviště. Po chvíli dorazil i zbytek organizačního týmu, káva, něco dobrého k zakousnutí a čekáme na příjezd prvních účastníků.

 

Start byl naplánován na 9:30 a ještě pár minut po 9 byli na startu jen 3 účastníci. Začal jsem se trochu obávat zda u tohoto čísla nezůstane, byť se nevyplnila špatná předpověď počasí a bylo sice pod mrakem, ale napršelo. Po několika minutách však dorazili další a při našem odjezdu, obsadit a připravit jednotlivá stanoviště po trase, dojížděli další a tak jsme si mohli oddechnout a obavy o nevalnou účast se nevyplnily.

 

Moje stanoviště bylo druhé v pořadí, na poli s výhledem na Trosky. Měl jsem dostatek času připravit si vybavení na plnění úkolu tohoto stanoviště, kterým byla střelba z 6mm pušky Flobertky osazené optikou na terč v sedmimetrové vzdálenosti, vleže z matrace. Dokonce se protrhala oblačnost a tak měli postupně přijíždějící snipeři ideální podmínky. To se krom jejich přesné mušky potvrdilo a koneckonců mě i překvapilo- téměř všichni střelci skvěle mířili a téměř všechny své rány umístili do černého a mě tak nezbylo než konstatovat, že na tomto stanovišti se trestné body nepíšou. Když bylo dostříleno a odjel poslední účastník vstříc další etapě a dalšímu úkolu, zabalili jsme stanoviště a přejeli do cíle.

 

Postupně během odpoledne dojížděly do cíle všechny posádky, nikoho nepotkali technické problémy ani výraznější bloudění. Začalo hodnocení výsledků, doprovázené dobrým chutným pohoštěním následováno vyhlášením výsledků a oceněním vítězů i dokončivších zúčastněných.  Panovala i přes mrholení dobrá nálada a myslím, že jak na organizátorech i samozřejmě na závodnících, byla vidět povšechná spokojenost s průběhem 6. a tudíž již tradičního podniku- Půldecek v Českém Ráji!

 

Je pozdější odpoledne a po sklizení „podnikových“ propriet se za postupně sílícího deště vydává trio rozdílných motorek ku Praze, což už jen podtrhlo skvěle strávený den, pro který nemusím a nebudu litovat toho na začátku zmíněného, mnou tak neoblíbeného, ranního vstávání!

Díky!

TOPlist